Je vůbec možné, aby někoho nebavil sex? Vždyť je to jedna ze základních lidských potřeb, biologická nutnost, podivuje se většina lidí, když se dočte o asexuálech, tedy jedincích bez touhy po pohlavním styku.
Je ten člověk nemocný? Emočně vyprahlý? Oběť traumatu? Nebo prostě jen ňouma, který neumí navázat vztah? To jsou vysvětlení, která jsme ochotni přijmout. To ostatní jde zcela mimo naše chápání. Přitom je to jednoduché. „Asexuálové nestojí o sex, tudíž ho neprovozují. Mají spíš zájem o dotyky. Výrazné uspokojení jim přinášejí například polibky, laskání na obličeji. Nejintimnější partie lidského těla je nezajímají,“ vysvětluje pražský sexuolog. „Jeden můj pacient byl připraven líbat se s muži i ženami. Ale nic víc. Pokud by v tu chvíli dostal nabídku k pohlavnímu styku, ztratil by o danou osobu zájem,“ uvádí lékař.
Asexuálové na misi
Nezájem o sex neznamená, že se lidské tělo asexuálům protiví. Jen v nich nevzbuzuje erotickou touhu. Žádní motýlci v podbřišku, napětí v tříslech. Prostě tělo. Součástí těla je ovšem hlava a ta je plná emocí. V tom se asexuálové od zbytku populace neliší. Nemají problém navázat důvěrné vztahy a někteří ani neřeší, zda s mužem, či ženou. Tedy pokud mají to štěstí a narazí na podobně orientovaného jedince. Ve skutečnosti se to však děje naopak. Kvůli tomu, že se jim líbí doteky a líbání, často vzbuzují klamný pocit, že vše dospěje až tam, kam drtivá většina vztahů: do postele. „Jenže to mě právě nikdy nezajímalo,“ říká třiatřicetiletá zdravotnice Jolana, „Když si holky na gymplu špitaly o svých prvních sexuálních zkušenostech, nabyla jsem dojmu, že jsem v tomhle asi trochu opožděná,“ svěřuje se žena, která většinu času pobývá v Africe na jedné z misí Lékařů bez hranic. Mimochodem, toto je podle sexuologů charakteristické: „Není výjimkou, že se asexuálové věnují charitě nebo sociálním programům.“
Sex jako modré oči
Co vlastně odmítání sexu způsobuje? V tom odborníci nemají moc jasno. Možná jde o věc vrozenou nebo způsobenou opožděným sexuálním vývojem. Někteří sexuologové se přiklánějí k tomu, že takzvaná netouha pramení z deprese, hormonální poruchy nebo je to reakce na příliš promiskuitní prostředí, jiní se domnívají, že s odmítáním sexu se rodíme. Stejně jako třeba s modrýma očima nebo se sklonem k melancholii. Není však nutné z toho dělat vědu a hlásat, že je tu další sexuální revoluce, neřkuli další pohlaví. Není. Zmínky o asexualitě totiž najdeme už v klasických studiích známého sexuologa Alfreda Kinseyho z poloviny minulého století. Asexualita není nic nového pod sluncem, jen se o ní víc mluví a píše. „A hlavně, není žádnou deviací, natož aby škodila zdraví a působila společenské problémy,“ říká odborník ze sexuologického ústavu.
A jak to, že o asexuálech najednou začalo být víc slyšet? Může za to popkultura, která je vytáhla na denní světlo. Co takový Sherlock Holmes, jak jej ztvárnil herec Benedict Cumberbacht? Nebo Bilbo Pytlík z Pána prstenů? Sheldon z Teorie velkého třesku. Nebo Avatar. Emoce, to ano, ale umíte si představit, že by jimi zmítaly tělesné vášně? A přitom tyto postavy nejsou ani politováníhodné, ani nudné. Jen pro ně intimita znamená něco jiného než pro většinu z nás, tedy spojení dvou těl.
